na Blog.cz

Týden začal a já mám hlavu už zase plnou nezáživných nesmyslů, které chtě-nechtě musí ven.

Taky už se vám někdy stalo, že jste tak moc chtěli něco udělat, ale někdo to udělal za vás a vás přepadl takový ten pocit .. jak to nazvat... ?! No a pak jste ve fázi, kdy litujete sami sebe a říkáte si, že co kdyby .. přesně tohle jsem teď já.

Došla jsem k názoru, že na pochopení jednání některých lidí, je asi vážně potřeba nějaká speciální vysoká škola. Až neuvěřitelné, jakým způsobem na sebe někdo dokáže tak moc upozorňovat a chtít pozornost všech okolo. Pfff...

Uplynulý hokejový víkend utekl jako voda a já zase neudělala nic, co jsem měla v plánu. A tak to je vždycky. Jenže komu se co chce o víkendu dělat? Konkrétně já jsem o víkendu ráda, že jsem ráda.

Krásný zbytek týdne ♥

Dnešní večer mi přišel jako nejvhodnější chvíle zase napsat pár chytrých řádků o mém životu v posledních dnech. Situace je taková, že občas mám pocit, že je něco bezva a vychází to, ale v mžiku se to všechno nějak změní a je to někde hodně daleko..

Škola je teď celkem na dobrém bodě.Ikdyž mi přijde jako naprostá kravina, vybírat si ve druháku předmět, ze kterého budu maturovat. Vážně nevím, jak to dopadne...

Ovšem z čeho mám opravdu radost je vztah s mojí nejlepší kamarádkou. Měla jsem nějaký čas dojem, že se nějak začínáme v našem přátelství ztrácet, ale teď už je to zase fajn, ve starých kolejích a za to jsem vážně hodně ráda :)

Jako každý rok, tak i letos jsem nadšený fanoušek českého hokeje, takže už se nemůžu dočkat zítřejšího podvečera na utkání se Slováky :)

Krásný víkend♥

.. ty tvoje vůně ..

Miluji páteční večery. Opakuji to stále dokola, ale je to tak. V pátek je mi jednoduše dobře.

Školu jsem teď jakš-takš dala do pořádku, takže jsem v jedné části svého života zase na pár chvil spokojená. Horší je to s tou druhou, která je v naprostém rozkladu. Řekla bych to asi takhle - jsem mimo. Ráno, v poledne, večer - mimo. A za to všechno může on.

Proč se tohle musí dít? A proč se konečně něco nestane??

Zatímco se lidé v mém okolí těšili na pátek z úplně jiných důvodů, já kvůli tomu, že začíná MS v hokeji. Vážně hrozně ráda sleduju náš hokej, určitě si nenechám ujít žádný zápas :)

Těším se, až si uvařím výborný pomerančový čaj, pustím si muziku a nebudu myslet na nic .. nebo na nikoho?

Krásný víkend♥

a já jsem zase uschnula.

Včerejší večer byl strašně moc fajn. Po hodně dlouhé době jsem viděla lidi, jejichž obličej už jsem úplně pozapoměla. Člověk by neřekl, co se za jeden rok všechno stane a kolik času zabere, to všechno probrat :) Ale bylo to strašně super a chtěla bych víc takových setkání.

Ale stejně .. když jsem tak stála u toho velkého ohně, myslela jsem na to, jaké by to bylo, kdyby tam byl se mnou, držel mě kolem pasu, bradu měl položenou na mém rameni a jak by to nemělo chybu. Je to šílené, ale je to tak a pochybuji u tom, že se to nějak změní. Mohlo by se něco stát, konečně. Sny, sny a sny.

Krásný zbytek týdne♥

Milluji páteční večery. Obvzlášť ty jarní. Z okna mi proudí nádherný večerní vzduch, co víc si přát. Příští týden hodlám učení ignorovat a trošku dát dohromady své myšlenkové pochody. Jednoduše řečeno - chci si v hlavě udělat pořádek, protože už tam nějakou dobu mám nepořádek. Jenže, ono to tak lehké nebude..

Jediné, s čím jsem spokojená je to krásné počasí. Nádhera!

Vážně zbožňuji ty lidi, kteří se tváří jako kdovíjaký přítel a přitom z vás při nejbližší příležitosti udělají idiota. Skvělé, vážně super. Takoví přátelé jsou nejlepší.

Nevím, co se se mnou děje. Jsou chvíle, kdy se mi chce tak neskutečně brečet, ale i takové, kdy mám chuť se na celé kolo rozesmát. Asi jaro.

Jsem tak nějak ztracená ...

Jsem toho názoru, že to co bylo, prostě bylo a už nikdy nebude.

V tomto směru jsem celkem na vážkách. Jsou věci, které bych ráda vrátila zpátky, chvíle prožila znovu a věci udělala jinak, ale existují i situace, které bych ze své paměti s radostí vymazala, protože mě moc trápí.

Minulost ale zůstane v naší mysli navždy. Občas bych si přála nějaký lék, který by mi z hlavy vymazal vše, co nestálo za nic. Ale nadruhou stranu si myslím, že minulostí by se člověk asi ani trápit neměl a měl by žít přítomností. Ha ha, ode mě to vážně sedí. Od té, která se minulostí trápí dnes a denně. Jednoduše jsou věci, které bych chtěla vzít zpátky a udělat je jinak. Nejhorší je ten pocit, když víte, že jste udělali něco špatně, ale už to vrátit nejde. Trápíte se tou věcí nekonečně dlouho a pořád si říkáte, jaké že by to bylo, kdybyste to tenkrát udělali jinak.

Nadělala jsem ve svém životě hodně blbin, za které se teď stydím a dokáží mě i rozbrečet. Sama sebe neustále uklidňuji, že to tak asi být mělo. Nepomáhá to, minulost a vzpomínky jsou občas silnější.

Musí být neskutečné, nespatřit ani kousek světla, třeba i celý život. Tyto lidi já obdivuji, obdivuji jejich život, je to pro mě nepochopitelné. Nedokáži si představit žít celý svůj život ve tmě, nevidět to krásné, občas i to ošklivé, kolem nás. Proto jsou to pro mě hrdinové, kteří svůj život nevzdali, žijí jako každý z nás a musí být neskutečně silní.

Když si představím, že existují lidé, kteří žádnou nálepku odlepit nemohou ,....